Vlhké pobřeží, kde mangrovové porosty sahají až do slaného bahna, zná mnoho z nás alespoň z fotografií. Právě zde se krab objevuje jako prastarý obyvatel, s klapající klepetou a pomalým tempem, které udává rytmus dne. Je až překvapivé, jakou roli v těchto místech sehrává v boji s neviditelnými kousky plastů. Pod povrchem všeho známého se totiž odehrává proces, jehož následky nejsou na první pohled patrné. Co když se za obrazem pilného „čističe“ skrývá pozoruhodnější příběh?
Krab na hraně mezi přírodou a civilizací
V mělkých ústích řek i v bahnitých lagunách žije nenápadný krab, kterému místní půda i voda vdechly roli prostředníka. Dokáže přijímat mikroplasty, které se tady objevují v důsledku dotyku moderní civilizace s pobřežní přírodou. Koncentrace těchto částic bývá v blízkosti měst a zemědělských oblastí znatelně vyšší než v nedotčených zátokách.
Pozornost vědců poutá právě to, jak se tento živočich mikroplastů nezbavuje, ale naopak je v sobě hromadí. Jediný krab zvládne absorbovat až třináctinásobek množství mikroplastů oproti okolnímu bahnu. Za několik dní tato drobná zvířata mechanicky i biologicky rozloží částice plastů na stále menší kousky.
Fragmentace pod lupou
Většina přijatých mikroplastů končí v zadní části střeva tohoto kraba. Tam, kde potrava obvykle doznívá svou cestu, probíhá tichá proměna. Žaludeční svalstvo a mikroorganismy usazené v útrobách pomáhají rozdělit větší plastové kousky na nanoplasty. Tyto miniaturní fragmenty už nejsou vidět pouhým okem, přesto však nezmizí.
Zajímavé je, že tato rozkladná činnost je vzdálená dokonalosti. Plasty už nejsou stejné, avšak také nejsou zcela rozloženy. Zmenšené kousky se uvolňují do krabího těla — a tím pádem i do všeho, co je s krabem v kontaktu. Ekosystém je tak v tiché pohybu, kdy se plasty stávají čím dál nenápadnější a snadno přehlédnutelné.
Jak příroda nevítězí
Představa, že krab „čistí“ přírodu, vypadá na první pohled uklidňující. Ve skutečnosti tento proces fragmentace pouze mění jednu formu problému za jinou, často nebezpečnější. Čím menší plastová částice, tím obtížněji ji lze z prostředí odstranit. Nanoplasty jsou neviditelné i tam, kde se dříve dalo spolehnout na lidský zrak.
Tento biotický rozklad navíc umožňuje plastům, aby snadněji pronikaly do těla dalších živočichů a rostlin. Už dnes jsou mikroplasty prokazatelně zachytitelné i v tkáních člověka, v plicích či jiných orgánech. Věda přitom stále nezná dlouhodobé důsledky této nevyhnutelně procházející „invaze“.
Život s neviditelným plastem
Bahnitý břeh je dnes více než kdy dříve svědkem spojení přirozených procesů s moderními technologiemi. Krab, navzdory své pověsti správce přírody, ve skutečnosti napomáhá tomu, aby byl plastový odpad rozprostřen v neviditelné podobě do všech vrstev ekosystému. Vznikající, menší fragmenty se mohou šířit po potravní síti do dalších těl, včetně těch lidských.
Samotná příroda tak nedokáže problém plastového znečištění skutečně vyřešit. Krab sice změní makroskopický plast na menší částice, avšak ty zůstávají a dále se šíří, stále méně postřehnutelné a potenciálně i toxičtější.
Závěrem
V přírodě často narazíme na „čističe“, kteří svým chováním zdánlivě napravují omyly moderní doby. U krabů však platí, že i když přijímají a rozkládají mikroplasty, ve výsledku přispívají k tomu, že plast zůstává v koloběhu v stále neviditelnější formě. Skutečné řešení zůstává mimo možnost samotné přírody.
