Noc tichne, někde za okny bliká jediná hvězda, které člověk věří, že je pořád na stejném místě. Máme svůj všední vesmír – postel, knihovnu, zvuk města. Jenže nad tím vším se vznáší otázka, která je cizí každodenním zvykům: Co vlastně drží svět pohromadě, a co jej potichu tlačí stále dál?
Hledání neviditelného mezi hvězdami
V laboratořích přetékajících grafy i u dalekohledů pod andským nebem už roky panuje stejná nejistota. Temná energie – síla, která by mohla tvořit bezmála sedmdesát procent všeho, co existuje – zůstává pro vědce jako stín, který nelze plně uchopit. Přitom svými důsledky proměnila samotné základy myšlení o vesmíru.
Ve snímcích pořízených nejcitlivějšími kamerami se galaxie objevují jako drobné otisky prstů na skle. Každý z těch milionů bodů, zdánlivě nerozlišených, prozrazuje něco o tom, jak se hmota rozprostírá a vzdaluje. Rozšiřování vesmíru, které kdysi vypadalo jako důsledek dávného výbuchu, se od devadesátých let začalo zrychlovat. Jako by tu byla síla, která namísto přitahování tlačí vše roztržitě od sebe.
Mapa, kterou svět nevidí
Astronomové zkusili postavit novou mapu. Jejich nástrojem bylo gravitační čočkování – jev, kdy světlo vzdálených hvězd prochází neklidným prostorem plným neviditelných mas, prohýbá se, ohýbá, deformuje. Velké galaxie se tu stávají kosmickými lupami, pomocí nichž lze odhadnout nejen hmotnost, ale dokonce samotnou strukturu vesmíru.
Tváře vědců osvěcuje obrazovka, na níž blikají čísla u 669 milionů galaxií, zachycených během let temná a jasná chilskej oblohy. Tyto údaje nabízejí pohled na rozložení všeho, co svět obsahuje – i na temnou energii, která je téměř neviditelná, ale možná rozhodující.
Ticho mezi dvěma možnostmi
Ve výsledcích je kus napětí. Jeden model říká, že temná energie je stálá, neměnná, vryta do samého tkaniva reality. Jiný připouští, že se proměňuje, nenápadně pulsuje v čase. Data z Dark Energy Survey leží přesně někde mezi. Přesnější než dřív – a přesto bez jasné odpovědi. Možná je to tím, že příběh s podobnou zápletkou nikdy nekončí jedním rozuzlením.
Za horizontem další generace
Sklíčená věta o konci není na místě. Skončil pouze jeden projekt, vesmírné štafetě však předávají zkušenosti: nové teleskopy i kosmické sondy, čekající na start, už dnes těží z metod, které vznikly při hledání temné energie. Naděje, že budoucí generace zahlédne, co je nám dnes skryté, je možná důležitější než přesné číslo v tabulce.
Věda přinesla mapu, která rozklíčovala podhoubí vesmíru, ale smířila se s tím, že bude muset žít s nezodpovězenými otázkami. Temná energie je teď nejen hádankou pro astronomy, ale také jakýmsi mementem toho, kolik ve světě zbývá tajemství. Zůstává tichem v prostoru – neměřitelná, ale nepostradatelná pro příběh vesmíru, který se píše každým dalším pohledem k nebi.
